Jdi na obsah Jdi na menu
 


Požáry a živelné pohromy od roku 1945

25. 11. 2013

Požáry a živelné pohromy od roku 1945

  První zkoušky připravenosti hasičů byly hned v roce 1946: 1. Dubna vyhořela hospodářská část budovy čp. 2 (Hajzler, pak Buřval, nyní Dorazilovi). Tento oheň údajně zapálili Němci ze msty za odsun, ale pravdou také bylo, že toto stavení mělo ve velmi špatném stavu komín.

 Od vadného komína zahořelo také v čp. 56 (K. Horák). Tam k žádné velké škodě nedošlo, shořela jen stříška nad komínem.

 V říjnu shořel stoh slámy u čp. 1 (bývalý statek Suchomelův, později Dobrých). Stoh byl zapálen dětmi.

 V přesně neurčeném roce, pravděpodobně v roce 1957, došlo k tragikomické příhodě při sklizni sena na pozemku zvaném „Bejkárna“. Protože dělily zle mouchy, zapálili sklízející poblíž koní ohýnek. Koně se pomalu popásali, až dotáhli fůru nad ohýnek a sled událostí dostal rychlí spád. Jen taktak stačili vypřáhnout potah a starosti měl i rovnající na fůře. S fůrou sena mu shořely i svršky, které sotva stačil odkládat. Aktéři této události (mysleli, si že jsou hasiči) se tak stali opravdovými požárníky.

 31. března 1961 shořela kolna u čp. 95 (Formánkovi), kterou zapálili děti Johanidesovy. Také tady se stala příhoda se smutně-veselým nádechem. Soused totiž udil maso a salám a protože měl obavy, jestli kolna nechytla od udírny zcela znehodnotily, k použití neměl nic. Napínavé to bylo i při samotném hašení kolny, ve které bylo ještě shromážděno slušné množství válečné munice.

 21. května 1962 shořela ve dvoře školního statku stodola. Oheň vznikl od sena, které se vznítilo od nehašeného vápna, na které zatékalo. Stodola vyhořela od základů.

 20. prosince 1963 shořely hospodářské budovy čip. 34 školního statku (Šilarovi-konírna). Příčinou bylo pravděpodobně samovznícení píce. Zachráněno bylo obytné stavební a chlév.

 1. srpna 1968 vyhořela stáj čp. 45 školního statku (Machovi-nyní Autodoprava J. Bureš). Oheň zapálil desetiletý chlapec Dvořáček. Při tomto požáru jsme zadřeli stříkačku kaly a pískem nasátými z potoka. Opravena byla až po létech ve spolupráci s hasiči z Orliček, kteří stroj stejného typu likvidovali a tak se ze dvou nefunkčních strojů podařilo sestavit jeden funkční. Zachráněno obytné a většina dobytka, několik zvířat se udusilo. Místo zadřené „Fládrovky“ jsme dostali PS 8.

 17. listopadu 1969 vyhořela stáj čp. 37 školního statku (Václavských –nyní M. Kunert). Zapálil ji asi šestnáctiletý chlapec Bílý, který nebyl zcela normální, prý z nějaké msty. Zachráněno obytné a zvířata.

 4. října 1974 shořela kolna u obytného čp. 123 školního statku (Knápkovi – nyní Havelkovi). Přícinou byla nedbalost zde bydlící V. Sontákové, které od kamen začalo doutnat křeslo a tak jej odnesla od kolny, kde byly uskladněny různé věci, palivo a byl tam také kurník pro slepice. Oheň měl pro rozšíření velmi vhodné podmínky. Slepice to, pochopitelně, nepřežili. Známá třešňovecká figurka, Otto Markus, se druhý den jal prohledávat požářiště. Slepice v popelu objevil a pronesl větu, která vešla ve všeobecnou známost: „Ale, ale, takový pěkný, žluťoučký!“ A slepice připravené po cikánsku si odvezl k dalšímu zpracování. Obytná část domu byla uchráněna, ohořelo jen okřídlí střechy.

 20. září 1976 shořela stodola školního statku u čp. 11 (Křivohlávkovi). Oheň založil ve slámě sedmiletý chlapec Kos. Shořela celá stodola s uskladněnou slámou, obytné uchráněno.

 17. prosince 1977 došlo k zahoření v šatně v prodejně dojnic školního statku. Dojička si dala sušit součásti oděvu na elektrické topidlo. Počínající plameny byly naštěstí včas zpozorovány, škoda byla minimální.

 26. ledna 1980 shořela chalupa Maděránkových v Koutech od zazděného trámu v komíně. Není to tedy území Dolního Třešňovce. Léta tam nebyly prováděny, v této době povinné, preventivní prohlídky. Lanškrounští žili v domnění, že je to ještě Dolní Třešňovec a prohlídky tam provádíme my. Při rozboru příčin požáru byli překvapeni, že to je jejich rajon.

 21. srpna 1989 shořela střecha kravína Státního statku Lanškroun a uskladněného seno. Příčinou byla jiskra v senometu při skládání píce.

 8. května 1995 shořela část střechy a uskladněná píce v seníku školního statku. Oficiální příčinou požáru byla nedbalost při naskladňování. Ani tady to nebylo bez vedlejší příhody. Asi půl hodiny před vznikem ohně jsme sundali z věže zbrojnice sirénu, abychom ji opravili. A tak jsme si jako domácí „nehoukli“. Domyslíte si, že se to neobešlo bez komentářů od bratrů ze sousedních sborů. Výčet ohňů v Dolním Třešňovci je dost bohatý, nejčastěji byly postiženy objekty Školního statku SZeŠ Lanškroun. Mimo to jsme zasahovali u řady požárů v sousedství, až v Horním Třešňovci či v Lanškrouně (PACO, Dřevotex), či v dalších blízkých i vzdálenějších obcích.

  Źivelní pohroma v podobě povodně, která postihla lanškrounsko 7. července 1997, byla nejhorší v novodobé historii tohoto území. Dlouhotrvající vydatné deště zapříčinily vzestup hladin všech toků. Z nevinných potůčků se staly dravé proudy, které braly vše s sebou. Nejprve bylo nutno evakuovat občany v Sázavě, brzy na to v ulicích Krátká, Polní a Lidická, kritická situace byla také v Albrechticích. K večeru hrozilo protržení hráze Krátkého rybníka. Naši členové, spolu s bratry hasiči z města, pracovali na zmírňování škod nepřetržitě celý den až do opadnutí vod, stráž drželi celou noc. Výčet škod byl následující: zatopeno 18 bytů, asi 100 sklepů, ropnými produkty z Tesly zamořeno území od Krátké ulice po nádraží ČSAD a oba břehy Jánského potoka až k ČOV. Do Třešňoveckého potoka byla odplavena dvě osobní auta, byly poškozeny hráze Krátkého i Dlouhého rybníka. Větrem a deštěm byly poškozeny budovy Technických služeb a ve starém závodě ORPA a. s.

  Nesrovnatelně horší neštěstí však postihlo statisíce obyvatel v západní částí naší republiky v srpnu 2002. Nebývalá záplavová vlna nabyla rozměrů snad pětisetleté vody. Celý národ se mohl přesvědčit, že hasičské „Bližnímu ku pomoci“ mátrvalou platnost a mohl sledovat jednotky SDH, spěchající postiženým na pomoc. Přispěchala i naše jendotka v počtu 8 členů, která 26. Srpna do doby, než byly odstraněny největší škody. Jednotka svojí disciplínou, organizačními schopnostmi a akceschopností nás i město Lanškroun dobře reprezentovala. Vykonanou práci ocenil písemným poděkováním starosta OSH ČMS Písek. V těžkých chvílích také vznikla osobní přátelství, která trvají do dnešních dnů. Účastni byli: Borovský Tomáš, Faltejsek Jiří, Lešikar Petr, Lžičař Lukáš, Marek Čeněk, Šilar Vojtěch ml., Trávníček Milan a Motl Lubomír z Horního Třešňovce.

Zdroj: "125 let Sboru dobrovolných hasičů Dolní Třešňovec"