Z historie hasičství

  Hned v úvodu této kapitoly je nutno konstatovat, že bylo povinností větších obcí, byť u nich nebyl založen hasičský sbor, mít – vyjádřeno dnešní mluvou – „zásahovou jednotku“, v níž měl vůdčí úlohu většinou kominík nebo kovář, jimž byli k ruce tesaři, zedníci a obecní zřízenci. Jejich práce do vynalezení stříkačky byla v celistvé zástavbě obce spíše pouze bouráním než hašením. Aby se zamezilo lavinovému šíření ohně, byly co nejrychleji zbourány sousední budovy pomocí trhacích háků, sekyr a žebříků, protože zalévání ohně vodou ze sudů a džberů bylo u dřevěných staveb s doškovou střechou, často bez komína – a těch byla většina – málo účinné. Ruční stříkačka byla vynalezena v 15. Století a vozová roku 1518. Od té doby zachraňovací práce vykonávaly většinou řemeslnické cechy, které hasicí nářadí vlastnily.

  Boj proti ohni byl již velmi dobře uzákoněn v „Řádu policie požárové pro království České“ (zemský zákon č. 45 z 25.5.1876). Tam je mimo jiné uvedenou, že: (převzato z originálu)

• Každá osada uzavřená, aspoň 100 domů čítající, má míti řádnou stříkačku vozovou i ruční, jednotlivé osady v obci mají mít přiměřený počet přenosných a ručních stříkaček, žebříků, háků a košů.
• Majitelé rozsáhlých stavení a zvláště průmyslových závodů mají být přidržáni (povinni) k zakoupení vlastních stříkaček převozných nebo přenosných.
• Obecní výbor má pro každou zavřenou osadu čítající alespoň 20 domovních čísel vydati řád hašení.
• Hasičství záleží na spořádaném spolupůsobení při ohni hrozícím neb již vzniklém, aby zachráněny byli životy a majetek v nebezpečí se octnuvší; činnost tuto pěstují sbory hasičské. Jsou buď placené sbory obecní, složené z osob obcí k hasičské službě najatých a tedy ve všem obci podřízených, a nebo sbory zřizované na základě zákona o spolcích jednak ze zřízenců průmyslových a obchodních podniků, kteří bývají již do práce a služby bráni s podmínkou, že hodí-li se k tomu, státi se musejí členem závodního hasičského sboru, jednak z obyvatelů obce dobrovolně se k tomu přihlásivších, kteří pak i mimo spolek smějí nosit zvláštní odznak. V každé obci, kde jest aspoň 50 stavení obytných, má starosta pečovati o to, aby tam zřízen byl dobrovolný sbor hasičský. Dá-li si takový sbor stanovy své schválit obecním výborem, může tento jemu a jeho náčelníkovi svěřit policejní právo obce a jejího starosty pro případ požáru a místní obec má sboru tomu popřípadě též zaopatřiti výzbroj a nářadí hasící.
• Hasič je činný člen sboru hasičského, rozeznávají se ve sboru hasičském: lezci, stříkačníci a pořadatelé se zdravotním oddělením. Lezci pracují při požáru, stříkačníci dopravují vodu, pořadatelé bdí nad pořádkem, oddělení zdravotní koná službu zdravotní. Sboru velí velitel neb náměstek velitelův, maje k ruce jednatele sborového jako pobočníka a vrchního hudce. K činovníkům celého sboru mimo to patří starosta, náměstek starostův, sborový lékař a dozorce načiní
• Hasiti ohně a činiti opatření, aby oheň vzniknouti nemohl, náleží v policejní obor samostatné působnosti místní obce; policii tuto vykonávají starosta obce popřípadě komisaři pro jednotlivé části obce výborem ustanovení.
• Jakmile jest po ohni, ještě obecnímu starostovi ihned pátrati po jeho příčině, o výsledku pátrání musí podati zprávu okresnímu politickému úřadu a obecnímu výboru. Vnikl-li požár nezachováním stavebních nebo policejních nařízení nebo odepřel-li kdo při hašení službu nějakou, potrestá viníka trestní senát obecní; jde-li však tu o čin stíhaný zákony trestními, sluší o to ihned zpravit soud.

Zdroj: "125 let Sboru dobrovolných hasičů Dolní Třešňovec"